Proč?

17. prosince 2007 v 6:58 | Letadlák |  Něco o mě
Ahoj Ty, co jsi se rozhodl, že věnuješ pár chvil čtením toho, co by jeden chtěl o sobě napsat. Díky Ti za Tvůj čas. Pevně doufám, že jej pak nebudeš muset považvat za ztracený. A třeba Ti tenhle text i něco dá a donutí Tě k zamyšlení...
Náladu, kterou nyní mám docela dobře vyjadřuje jedna píseň:













Stačí jen pohlédnout na titulky novin, či si poslechnout zprávy a člověk má najednou pocit, že je obklopen vraždami, podvody, krádežemi a všemožným jiným zlem. Následuje logická otázka: odkud se tu to zlo bere, vždyť já lidem neubližuju a ani nikdo koho znám úmyslně neškodí ostatním. Naše životy a vnímání světa jsou ovlivněny lidmi, které jsme nikdy neviděli, o nichž nic nevíme, či jen matně tušímě z doslechu, lidmi, které neznáme.
Proč, když jsem ji nikdy neviděl, mi způsobuje bolest, proč, když ji neznám, mě trápí, proč není tolerantnější, proč se nedokáže povznést? Kvalitu člověka neurčuje jen jeho náboženská orientace, svět se nedělí na ty hodné, co oslavují Ježíše a plebs těch ostatních, to bychom přiblížili křesťanství judaismu. Vždyť křesťanem se může stát každý, uvěří li, to židem se musíme narodit. Nebo jsme snad jako hinduisti rozděleni do kast?
Proč, nevěří, že je možnost změny, proč mi nedá šanci, proč mě hned odsuzuje? Na základě jediného faktu si utvořila Názor, s velkým N, protože to není jen její osobní náhled na věc (mě) ale přesvědčení, jímž, zřejmně aniž si to uvědomuje, působí utrpení.
Nemyslím, že bych měl přestat milovat jen proto, že se to snad v jisté společnosti nesluší a když je má láska navíc opětovaná... Žijeme ve dvacátém prvním století, z jakého důvodu musíme pokládat překážky do míst, kde se až do teď stkvěla jen nádherná rovná cesta? Z jakého důvodu musíme plakat ve chvíli, kdy bychom měli být veselí?
Nemyslím, že je úkolem víry chránit člověka před láskou k těm "špatným", násilně nutit ty, co věří aby se zamilovávali jen do sebe navzájem. Začíná to tím, že nevěřící jsou špatnými partnery pro život, poté se omezí i přátelství která by se s nimi mohla navazovat a nakonec i veškeré styky... Vždyť oni za to vlastně ani nestojí.
A najednou je tady to strašlivé slůvko, oni, slovíčko, co rozděluje svět na dvě části, na "my" a "oni", ti druzí, ti, co jsou špatní, méněcení, nedůležití. Kvůli "my a oni" se vedou války, každá sekta, všechny extrémismy používají toto dělení, k přesvědčení svých členů o vlastní důležitosti. Křesťanství již patnáct set let není sektou, podle mě nepotřebuje rozlišovat, mezi "námi a jimi" a může si dovolit ten luxus, spojit lidi v jedno a věřit, že snad všichni nakonec najdou tu správnou cestu. Upřímně, člověk by snad od nejrozšířenějšího světového náboženství i očekával jistou míru tolerance.
Tak, ať nás prosím nemučí, v čem může být těžké dát své kamarádce svolení k lásce, když už jsou si tak blízké, že ho ona požaduje? Či mohu požadovat alespoň tolik, aby si předtím, než odsoudí jejího partnera o něm něco zjistila?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Barča Barča | Web | 17. prosince 2007 v 6:59 | Reagovat

Ahoj u mě je bleskovka tak to skus sorry za reklamu

2 janička... janička... | 17. prosince 2007 v 15:52 | Reagovat

kráááásnýýýýý... a smutnýýýýýýýýýýýýý

3 morgause morgause | Web | 18. prosince 2007 v 22:38 | Reagovat

Tak musím připomenout té, které tato slova náleží, aby je nezapomněla náležitě ocenit:)

4 miretti miretti | Web | 19. ledna 2008 v 11:57 | Reagovat

..musím smeknout za slova , plná rozvahy a logiky, na blogu skoro nevídané..úžasné zamyšlení..díky za to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.