Jsem zpět...

27. července 2008 v 21:11 | Letadlák |  Komentáře věcí současných
Ahojky přátelé, tak jsem se již úspěšně navrátil ze všech možných i nemožných dovolených, odpočinků a lenošení a jsem zase připraven fungovat. I když, sami víte, jak jsem na štíru s pravidelností vkládání nových příspěvků…
Nicméně, povedl se mi drobný průlom na poli mě dostupných informačních technologií, a tudíž doufám, že vzhledem k usnadnění podmínek sem budu alespoň dočasně (než zase přílišně zlenivím) vkládat více, než jeden článek za měsíc.
Tak abych začal hned něčím od podlahy (tedy, vzhledem čemu následující věci slouží, spíš z pod podlahy). Dostalo se mi do ruky DVDčko s dokumentem o nových stíhacích letounech a formách vzdušného boje. Jak jsem tak naň koukal, tak jsem nestačil valit bulvy, co všechno ta krásně vypadající éra dokážou. Poté jsem si ještě, dík navozené vojenské náladě, pustil pár videí se speciálními oddíly různých armád a i zde jsem byl překvapen tím, co ti lidé zvládají. Tedy, abych byl konkrétnější, Američani si potrpí na pokročilé technologie a už snad i jejich pušky mezi sebou bezdrátově komunikují a Rusáci na sobě zase nechávají rozbíjet kameny, rapují a tváří se jako drsní hoši. A na závěr jsem si vzpomněl na "naše hochy" ze 6. skupiny speciálních sil Prostějov. Taky jsou moc šikovní, ale zatímco příslušníků ruských Spetznaz je skorem 50 000 tisíc, našich speciálů jest sotva stovka…
A v tomto okamžiku mi začala tuhnout krev v žilách. Američani jsou v této době jediným státem, který si může dovolit vyvinout zcela samostatně letadlo včetně užitých technologií (jak nám ostatně ukázali na Raptoru a ukazují na Lightingu). Oni ti páni z Kolumbovy Indie tak nějak, co se zbrojení týče, vůbec hrají jinou ligu než zbytek světa. A dokonce pod taktovkou pana Bushe, který občas přistupuje k mezinárodní politice jako jeho krajan Buffallo Bill, vydávají na válčení čím dál více peněz a vesele svoje technologie exportují a to i do zemí třetího světa. A Rusové? Tahle skupina začíná čím dál tím víc připomínat bandu rozmazlených děcek. Oni si totiž, už od konce druhé světové války, o sobě rádi myslí, že jsou první, teda maximálně jeden a půltou světovou velmocí. A polovina z nich si ani neuvědomila to krátké demokratické intermezzo mezi pádem komunismu a érou Putina. Jsou totiž zvyklí, že jediná možnost, jak by jejich stát mohl fungovat, je totalita a chtěli by z tohoto systému vytvořit jeden ze svých vývozních artiklů. Samozřejmě znovu s nimi v čele. A tady nastává prostor pro současnou geopolitickou třenici ve Střední Evropě.
Rusové byli totiž zvyklí ovládat dosti značnou část Evropského prostoru a stejně jako je to pro nás nyní veskrze nepěkná vzpomínka a jedno z národních traumat, tak pro ně to byl čas národní velikosti a navíc, krom slavné doby komunismu to bylo také období "funkčního panslavismu". A k tomu by se logicky rádi vrátili. A tak se Rusko snaží upevnit svou mocenskou pozici ve střední Evropě pomocí ekonomicko - politických a již nyní jsou státem podporovaní ruští oligarchové klíčovými hráči v několika středoevropských firemních trustech. A do této situace se objeví plán Američanů postavit v cílových zemích ruského snažení svá vojenská zařízení.
Jeden by snad i řekl, že se starému ruskému medvědovi ani nejde moc divit, že si hlídá svoji jeskyni, ale přeci jen se již sedmnáct let snaží vystupovat jako demokratická země ctící samostatnost a právo na sebeurčení jednotlivých zemí tedy pokud nejste Čečenec…). Potom ovšem ty drobné nehody, jako, že den po podpisu smlouvy o radaru dojde k technickým potížím na ropovodu Družba a drasticky se omezí dodávky ropy do ČR jen proto, aby byly týden po podpisu a téměř okamžitě po žádosti pana premiéra Putina odstraněny působí buď směšně, nebo varovně a to, že vrcholný představitel ruské legislativy vůbec zkouší vyhrožovat zaměřením raket na "problematické" státy je vyloženě projev buď diletantismu, nebo cíleného pošlapávání demokratických principů. Vzhledem k takovým událostem, jako byly ruské prezidentské volby si myslím můžeme všichni domyslet, co bylo myšleno…
A proto si myslím, že pakliže si už musíme, jako malý stát vybrat sféru geopolitického vlivu, do které chceme patřit (tedy pokud nechceme, aby nám tuhla krev v žilách při každém pomyšlení na ozbrojené síly světových agresorů), pak je pro nás pravá ta, ve které se sice budeme muset rozmýšlet, koho volit, budeme muset očekávat i jiné, než jen světlé zítřky a budeme zahlcováni kulturou povrchního konzumu, ale ve které si budeme moci postavit hlavu a neposlouchat na slovo naše silnější partnery. Nehledě nato, že doba, kdy Kreml dokázal účinně zasahovat proti nepříteli kdekoli na "své" polovině zeměkoule skončila nejpozději během války v Afghánistánu (1979 - 89), stejně jako ta, kdy měl technologicky co nabídnout. Proč tedy brát ohledy na partnera bývalého, který se navíc chová despoticky, když i on už si musí konečně uvědomit, že by měl spíše řešit svoje vnitrostátní problémy, než se soustředit na mezinárodní agresi.
A tak si říkám, že s trochou štěstí, až příště budu pozorovat výdobytky americké bojové technologie, tak to bude s pocitem, že jejich část se stará i o mou ochranu, protože, když si musím vybrat ze dvou zel, zvolím to, ve kterém se budu moci rozhodovat i nadále.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.