Bagrista

9. srpna 2008 v 21:17 | Letadlák |  Textíky mé i přejaté
Ahoj mého blogu čtenářové. Asi jste si již všimli, že jsem mírně pozměnil vzhled. Je to z důvodů uvedených v článku, který bude po vložení tohoto textu jako poslední na stránce. A jelikož byl jediným, kdo reagoval na mé dotazy Lioljundi, úprava proběhla dle jeho rad a přání. Tímto mu také děkuji.
Ale dost už bylo balastu, začněme s něčím jinčím.
Bagrista Štěpánek byl obyčejný dělňas, tady, abych byl naprosto a zcela upřímný, zas tolik obyčejný a všední nebyl. Doufám. Z výplaty totiž pokryl tak akorát nějaké ty své základní potřeby a chlast. Také míval rodinu. Míval, teď už se to zdá dávno. Od doby, kdy ho opustila manželka a děti už viděl dna příliš mnoha lahví na to, aby si pamatoval jejich tváře. Ale děti jsou už stejně velký a manželka má prej jinýho. Nevadí, hlavně, že nechce, aby platil alimenty. Na ty už by opravdu neměl.
Když byl mladší, zkoušel se léčit, ale Bohnický pavilon č. 33, ani primář Nešpor mu od touhy po flašce pomoct nedokázali. Jednou, je to asi pět let, už z toho byl skoro venku. Vydržel tři měsíce v Bohnicích a pak se dokonce přihlásil na Ondřejov do stacionáře. Tam ale šel jenom třikrát. Proč se denně trmácet přes celou Prahu, jen aby zabíjel čas s lidmi, co mu nemají co dát? Tak se na to vykašlal. Čistý byl ještě asi dva měsíce po své poslední návštěvě Ondřejova. A dokonce si znovu sehnal práci. Bohužel to šel oslavit.
Dneska ale nepije nijak moc, jen asi pět piv a nějakou tu krabici vína denně a taky si drží práci, není jako někteří ti, co se jen válí po parcích a před obchoďáky a celý dni propijou.
Stejně, aby k sobě byl upřímnej, musí přiznat, že jeden čas už to s nim bylo taky dost nahnutý. Ale pak potkal Kollára, který po šesti prochlastanejch a na ulici proválenejch letech nebyl už ničeho schopen. Dokonce skončil na vozíku, s prasklou břišní dutinou. Střeva mu lezla ven, játra a ledviny měl prakticky mimo provoz a intelektuálně se blížil hranici demence. Přesto, přese všechno žil, lze - li tuto existenci nazývat životem. To setkání ho nakoplo, ze dne na den drasticky omezil pití, začal se mýt a shánět se po výučním listě, byl totiž vyučený automechanik. Pak se šel zapsat na úřad práce. Měl nebývalé štěstí, už týden poté, co si obstaral kopii výučního listu se mu ozvala firma, která hledal dělníky na kopání kabelážních rýh. Plat nebyl nic moc, ale zase nabízeli místo na ubytovně. Štěpánek přijal.
Dva roky kopal příkopy pro kabely a během toho se mu podařilo udělat si rekvalifikační kurz. Podle papíru se stal bagristou. Dalšího půl roku nato seděl poprvé v bagru, spokojen.
Vše je relativní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.