Ludwig Wittgenstein

18. srpna 2008 v 14:40 | Martin Isoz |  Textíky mé i přejaté
( 26. 4. 1889 - 29. 4. 1951 )
Nevím, jak se to přihodilo, ale rozhodl jsem se napsat a vložit sem článek s filozofickým podtextem. Asi je to proto, aby jste měli během toho týdne, co tu nebudu co chroustat. Většinu svých vývodů stavím na závěrech analytického filosofa Ludwiga Wittgensteina, kterého vám tímto textem chci představit. Pro následující článek bude nejdůležitější odstavec o jeho teorii jazyka. Osobně bych Wittgensteina popsal jako Rakouského germanofilního filosofa, který, jak mi moje maločeská povaha nedovolí opomenout poznamenat byl nepřímo svázán i s naší vlastí. Vždyť krom toho, že se narodil ve Vídni, tehdejším hlavním městě Rakousko - Uherského mocnářství jehož součástí byla i naše zem, tak všem jistě známé ocelárny Poldi Kladno se jmenují po jeho mamince Leopoldině a mají ve znaku její portrét.
Ludwig Wittgenstein je představitelem Analytické filosofie, jednoho z hlavních proudů současné filosofie. Tento proud vznikl na počátku 20. století, kdy ho zakládali Gottlob Frege, Bertrand Russell a G. E. Moore a v jehož průběhu se v anglicky mluvících zemí stal natolik dominantním, že dnes je již jmenován i jako Anglosaská filosofie. Analytická filosofie není ani tak jednolitou filosofickou doktrínou jako spíš označením celkového náhledu a metody zkoumání. Přesto ale lze opisem charakterizovat její hlavní znaky jimiž jsou respekt ke zkušenostnímu poznání a přírodním vědám, důraz na formální logiku ( ne náhodou patřili někteří z jejích hlavních představitelů k matematické smetánce své doby..), precizní zkoumání přirozeného jazyka, který je dělen až na atomické věty a prohlášení, a zdrženlivost k metafyzice a ontologii.
Analytickou filosofii můžeme dělit na pět hlavních časových etap jimiž jsou Filosofie matematiky, Novorealismus, Novopozitivismus, Filosofie přirozeného jazyka a Postanalytická filosofie. Ludwig Wittgenstein byl zakladatelem dvou z těchto etap a to Novopozitivismu a Filosofie přirozeného jazyka.
Ludwig Wittgenstein se narodil 26. 4. 1889 ve Vídni jako nejmladší z osmi dětí milionáře a průmyslového magnáta Karla Wittgensteina, který patřil k nejúspěšnějším podnikatelům Rakouska - Uherska. Jen tak pro zajímavost, jím nashromážděné jmění zajišťuje bezpracný život jeho potomkům dodnes. Bohužel krom toho, že byl Karl Wittgenstein vynikajícím průmyslníkem byl také chorobně náročným otcem, který se odmítal vzdát plánů, jež měl se svými syny. To vedlo k sebevraždě dvou z jeho pěti nejstarších synů. Po jejich smrti Karl vložil veškeré své naděje do nejmladšího Ludwiga, který na otcův příkaz studoval reálku v Linci, kde se ve školním roce 1904/ 1905 potkával na chodbách s mladým Hitlerem, a strojírenství v Berlíně. Poté Ludwig odjel do Anglie, kde se chtěl věnovat stavbě leteckých motorů. Zde se mu ale dostala do rukou kniha Bertranda Russella, Principy matematiky jež ho nebývale zaujala a tak na radu Gottloba Fregeho cestuje do Cambridge aby poznal jejího autora osobně.
Setkáním L. Wittgensteina s B. Russellem na podzim 1911 končí poslední Wittgensteinovy ambice na sestrojení proudového motoru a začíná jím jeho filozofická dráha. Wittgenstein se stává Russellovým žákem a jím ovlivněn začíná v roce 1913 psát knihu dnes známou jako Tractatus logico - philosophicus. Do jeho vzniku však vstupuje 1. Světová Válka, během níž se Wittgenstein aktivně zapojuje do bojů na východní frontě ( a je dokonce vyznamenán za statečnost ). Tato zkušenost logicky pozměňuje jeho náhled na filosofii a tak i když se po válce dokončený a vydaný Tractatus nese převážně ve znamení filozofie blízké Russellovi ( " každá věta musí buď bezprostředně zachycovat nějaký stav věcí, nebo být logickými operacemi na takovýto elementární výrok převoditelná") končí v duchu velmi nerussellovském ( " hranice mého jazyka znamenají hranice mého světa" - odd. 5.6 a "O čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet" - odd. 7 ). Je to právě závěr Traktátu, který definitivně odsuzuje upotřebení jazyka v tradičná filosofii jako dále již neplatné a vymezuje novou etapu analytické filosofie, takzvaný novopozitivismus.
Po vydání Traktátu Wittgenstein studuje pedagogiku a začíná učit na základní škole v malé vesnici v Rakousku. Tato činnost ho ale duševně neuspokojuje a tak se v roce 1929 vrací do Cambridge a uchází se zde o místo profesora. 18. června 1929 se ve zkušební místnosti sešli Russell, Moore a Wittgenstein, aby se zde odehrálo rigorózo na základě traktátu. Situace, ke které došlo na konci přezkoušení krásně ilustruje schopnost vzájemného porozumnění moderních filosofů. Na konce debaty totiž Wittgenstein přistoupil k oběma zkoušejícím, poklepal jim po rameni a prohlásil: " Nic si z toho nedělejte, já vím, že tomu nikdy neporozumíte". A to se jednalo o tři názorově velmi blízké filozofy... Nicméně Wittgenstein místo dostal a deset let na to se i přes to, že měl mezery ve znalostech antické filosofie a projevoval až provokativní nezájem o veškerou hodnotnou literaturu stal Cambridgským profesorem. V této době měl také rozhodující vliv na tzv. Vídeňský kroužek, uskupení rakouských novopozitivistů.
Během druhé světové války pracuje v nemocnici v Newcastlu a po válce následuje další myšlenkový obrat. Wittgenstein opouští představu jazyka jako nálepky či značky přichycené na věcech a nastoluje teorii jazyka jako propletence několika her jež ovlivňuje činnost lidí. Podle pozdního Wittgensteina a jím definované Filosofie přirozeného jazyka vychází pojmenovávání z lidské praxe, z činností a životních forem, způsobů použití znaků, slov a vět je nepřeberně mnoho a tyto mohou implikací ovlivňovat domény jimiž byl ovlivněn jejich vznik. Této teorii dává Wittgenstein za vinu neschopnost arabských zemí přijmout západní demokratické zásady - společnost mluvící jedním jazykem nemůže přejmout způsoby společnosti s jazykem naprosto odlišným a zároveň nemůže svůj jazyk pružně přizpůsobit jazyku dominantní kultury... Vzniká začarovaný kruh.
Tyto své myšlenky utřiďuje mezi lety 1947 a 49 a připravuje se na vydání další knihy, kterou ale z důvodu nastupující rakoviny prostaty nedokáže dokončit. Tato kniha je vydána po jeho smrti pod názvem Philosophical Investigations.
Ludwig Wittgenstein umírá 29. 4. 1951 na rakovinu prostaty.
V českém překladu lze nalézt knihy Rozličné poznámky, Modrá a Hnědá kniha. Všechny tyto svazky jsou psány formou poznámek.
Chceme - li shrnout Wittgensteinovu filosofii, musíme od sebe zřetelně oddělit období Tractatu a Filosofických vyšetřování. V obdoví Tractatu , jež je také označováno jako ranný Wittgenstein autor udává směr novopozitivismu, odmítá poznání empirického, čímž se silně odklání od Russella a Frega, zavrhuje etickou rovinu jazyka a všechny etické teorie zachycující morální fakta. Přesto ale nezpochybňuje existenci či řešitelnost etických problémů. Poukazuje na to, že řešení tohoto problému lze vypozorovat pouze na tom, že tento problém zmizí. Ve svém ranném období Wittgenstein naprosto a dokonale odtrhává jazyk od života a definuje ho jako racionální a podléhající jen a pouze zákonům logiky ( viz vyšší citace Tractatu). Oproti tomu, po roce 47 otevírá Wittgenstein životu zadní vrátka a znovu mu přiznává vliv na jazyk. Celý Wittgensteinův filosofický život je perfektní ukázkou naprosto brilantního abstraktního myšlení. V roce 1921 stanovil vydáním Tractatu tezi, poté s touto tezí 26 let pracoval, abstraktizoval ji až se nakonec dostal k téměř dokonalé antitezi, která ale logicky vycházela z teze a v ničem si s ní neodporovala. Wittgenstein se totiž dostává pomocí formální logiky od Tractatu až k Philosophical Investigations a zatímco v Tractatu odtrhuje jazyk od života v Investigations mezi nimi potvrzuje implikační vztah.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lioljundi Lioljundi | Web | 18. srpna 2008 v 20:25 | Reagovat

Jeho život bol veľmi zaujímavý. Nesporne by určite ešte vydal viac kníh a jeho teórii. Bolo to zaujímavé, a taktiež ťažšie pochopiť jeho teóriu o jazyku. Má pravdu, že hranice jeho jazyku sú hranicou jeho zeme, pokiaľ som to pochopil, hovoril aj o učení sa cudzích jazykov. Definícia jazyku je veľmi zaujímavá. Ja veľmi s filizofmi nesúhlasím, respektíve nevidím tam pravdu a podstatné veci, ale jeho názory sú rozumné a zaujímavé keďže aj iné. Ale všetkému pochopiť by trvalo dlho.

Nesporne máš rád filozofiu, myslím si, že by si sa aj Ty sám mohol touto alebo približnou vestou vidať. Poznám človeka v malinkom zlomku Tebe podobnému, samozrejme aj keď si úplne iný, ale toto mi ho pripomenulo.

Zaujímavý a dobrý článok. :)

2 Lioljundi Lioljundi | Web | 18. srpna 2008 v 20:48 | Reagovat

Držím palce na ďalšom WALL- Eim , bolo to naozaj fajn, on bol vtipný, ale niečo na tento spôsob by sa nestalo. Znelo to moc jednoducho a idealisticky,a le bolo to strašne fajn :)

3 Letadlák Letadlák | Web | 18. srpna 2008 v 20:59 | Reagovat

Normálně mi filosofie přijde jako naprostá pavěda a nechápu, jak ti lidé dokáží naoast 500 stránkovou bichli plnou cizích slov naprosto o ničem. Ale Wittgenstein mě zaujal, třeba už jen tím, že všechny jím publikované knihy se s trochou dobré vůle vejdou do kapsy.

4 Lailah Lailah | Web | 22. srpna 2008 v 11:33 | Reagovat

no... *duševně neuspokojuje*  nebylo tam spíš něco s marností počínaní (že stejně i ti nejnadanější studenti budou nakonec kydat hnuj)...

nejlepší stejně bylo, když odmítl uznat, že v místnosti není nosorožec (nebo hroch?) :)

5 legalizaceslova legalizaceslova | 7. prosince 2012 v 10:52 | Reagovat

Měl jste blog o Wittgensteinovi.
Zkuste se podívat, a zabrat případně, na tohle:
http://legalizaceslova.blog.cz/1212/snad-sem-na-blogy-dochazeji-studenti-mozna-i-takovi-jini-kteri
Dík.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.