Problémy EU a nástrahy globalizace, aneb jak nám pan Wittgenstein vysvětlil, proč to zatím nefunguje a jen tak fungovat nebude.

18. srpna 2008 v 20:51 | Letadlák |  Komentáře věcí současných
Pakliže jste četli předchozí článek, víte už, kdo to byl Ludwig Wittgenstein a jaké byly jeho základní filozofické vývody. V případě, že jste tak neučinili, vřele vám doporučuji ten článek alespoň zběžně prolétnout očima. Nejsem tak nabubřelý, abych ho pokládal za nezbytný pro pochopení následujícího textu, ale zase nejsem natolik naivní, abych mu nepřiznal jistou podpůrnou hodnotu. A pokud si nelibujete v nic neříkajících dlouhých větných konstrukcích a pseudointelektuálním plkání, ignorujte prosím oba poslední příspěvky.
Všichni jistě známe současné problémy EU, jako je neustále se rozrůstající byrokracie, nedostatečná politická a ekonomická pružnost, nevyhovující systém přerozdělování peněz a nedořešené rozdělení pravomocí mezi jednotlivými stupni administrativy. Jistě by se našlo i mnoho dlších, ale účelem tohoto textu není tyto problémy vyjmenovávat, nýbrž zkusit se dobrat jejich příčiny.
Jak zmiňuji v předchozím článku, neustále rostoucí nepochopení mezi západní, křesťanskou a východní, islámkou kulturou kladl Wittgenstein za vinu přílišné jazykové rozdílnosti. Jistě, lze argumentovat tím, že tato teorie je z roku 1947 a tudíž zastaralá, ale při pohledu na vývoj na středním východě v posledních letech se musí zdát, že na ní něco bude.
Dovolte mi přijít s drobným vysvětlením. Tehdy, v polovině dvacátého století se problém muslimských států teprve rozhoříval a jedním ze způsobů, jakými byl vysvětlován byla například nedostatečná komunikace mezi státy západu a východu, mezi vyspělými a rozvojovými. Dnes, v době globalizace se již nedá poukazovat na nedostatek příležitostí a prostředků ke komunikaci a dokonce se tyto státy v mnoha případech ani nedají považovat za výrazně zaostalé. Přesto je krize na středním východě čím dál tím závažnější. A dokonce se jakoby rozprostírá a problémových států přibývá.
Pakliže bychom uznali platnost Wittgensteinovy teorie jazyka a problémů z ní vyplívajících, mohli bychom je jednoduše aplikovat právě na model islámských států. Nehledejme potíže v rozdílech chování, jiných stupních vyspělosti, či přirozených sklonech k extremismu a radikálním reakcím. Zkusme se místo toho koncentrovat na samotné vnímání světa, jak nám ho předkládá Wittgenstein. Rozdíl není v povaze lidí či v jejich jiném duševním vývoji, ale pouze a jenom v jejich přístupu ke světu, jelikož dle Filozofie přirozeného jazyka vychází pojmenovávání z lidské činnosti a protože tyto se v různých oblastech světa liší, nutně se musí lišit i jejich názvy. Podobným způsobem můžeme najít důvody i pro jinou stavbu jazyka atd.. Ve chvíli, kdy připustíme jazyk jako propletenec několika her a aplikujeme Teorii her, vstupuje také role náhody. Sečteno a podtrženo, jazyk a jeho konečná stavba je ovlivněn uspořádáním společnosti, ve které se vyvíjí, způsobem života jejích členů, okolními podmínkami, náhodou a dalšími méně klíčovými faktory. V dnešní kybernetické době by bylo možno představit si jazyk jako výstupní hodnotu počítačového programu. Tento program by měl za úkol zpracovat funkci o sice konečném, ale dosti vysokém počtu proměnných, modifikovanou náhodně volenými konstantami. I kdyby funkce měla pro celý svět jednotný tvar, její výsledná křivka by byla pokaždé jiná a mnohdy velmi rozdílná. Tedy přesněji, při jednoduché aproximaci definujme průběh vývoje jazyka jako y. Toto je ovlivněno součtem daných faktorů X (kde X reprezentuje výslednou ze součtu n vnitřních funkcí) a rolí náhody Z, kterou berme konstantní. Předpokládejme mezi těmito základními faktory pouze lineární vztah ve tvaru:
y = a*X + Z
I pro tento nejprostší možný vztah máme při jakékoli modulaci X či Z jinou výslednou a tudíž třeba i paralelní, ale jinak položenou křivku vývoje jazyka…
Jako příklad může sloužit zcela zjevná odlišnost češtiny od francouštiny. Ač je naše geografická poloha ve světovém měřítku velmi podobná, naše jazyky se liší. Francouština patří mezi jazyky románské a vyvinula se z latiny její kombinací s nejrozšířenějšími franckými dialekty. Oproti tomu čeština je členem západoslovanské jazykové skupiny a vyvinula se přibližně přímo, tedy bez předobrazu. Pakliže zabrousíme do středověku, svého rozvoje se obě tyto řeči dočkaly přibližně ve stejné době (na přelomu prvního tisíciletí) a v docela podobné socio-ekonomické situaci - obě se začaly široce používat za vlády silných králů (knížat). Podobné podmínky se v obou zemích udržely ještě asi 400 let po rozšíření těchto jazyků. Přesto se mezi nimi za celou dobu jejich existence nedaly vysledovat žádné alespoň trochu významnější podobnosti. Tolik jenom k množství faktorů, jenž vznik a vývoj jazyka ovlivňují. Role náhody se mohla uplatnit kupříkladu v konečném rozšíření římské říše a s ním provázaného vlivu latiny, Praha není dále od Říma, než Paříž a ani Germáni nebyli odbojnější, než Galové, přesto se Galie stala římskou provincií a Čechy nikoliv.
Ale Wittgenstein nejenom, že zavádí jazyk jako výsledek vývoje společnosti, on navíc potvrzuje schopnost jazyka tento vývoj ovlivňovat, což by se za použití předchozí aproximace dalo vyjádřit asi takto:
y = a*X + Z<=>X=(-y + Q)/a
kde Z a Q vyjadřují roli náhody. Ač by se mohlo zdát, že pro získání pravdivostní hodnoty výroku 1 stačí pouze dosadit tak, aby Q=Z, skutečnost je složitější. Jak již zmiňuji výše, X je pouze výslednou většího počtu vnitřních funkcí, jejichž průběh se na obou stranách liší. Tímto se tato aproximace stává pro zjednodušený zápis implikačního vztahu nevhodnou a musela by být rozšířena o M a N, reprezentující výsledné funkcí, které mají na obou stranách implikace různý průběh. A jelikož jak X, tak M a N reprezentují roli společnosti, musel by výsledný vztah vypadat nějak takto:
y= a*(X+M) + Z<=>X+N=(-y + Q)/a
Tento vztah již může formálně vyjadřovat formu zpětného ovlivnění společnosti a jazyka avšak, jedná se velmi neumělou aproximaci.
Ovšem, abychom se dobrali smyslu tohoto všeho jalového fantazírování, v okamžiku, kdy uznáme implikační vztah mezi společností a jazykem, můžeme tuto skutečnost využít jako vysvětlení geopolitické situace. Tedy, abych znovu parafrázoval páně Wittgensteinovu teorii, společnost mluvící jedním jazykem nemůže přejmout způsoby společnosti s jazykem naprosto odlišným právě tehdy, když nemůže svůj jazyk pružně přizpůsobit jazyku odlišné kultury. Co to znamená pro nás je již v celku jasné, na světě existuje asi 50 hlavních jazyků, tedy takových, jimiž mluví víc než 5 miliónů lidí. Všechny tyto jazyky se od sebe více či méně liší a tím se liší i vzájemná schopnost jednotlivých etnik porozumět si. Jediným způsobem, jak by si mohl například Rus plně porozumět s Egypťanem je ten, že by se oba naučili nějaký třetí společný jazyk, který by jim byl oběma stejně blízký. V současném světě na roli tohoto jazyka aspiruje angličtina, která má ovšem tu nevýhodu, že je pro velkou část světové populace jazykem mateřským a tudíž plně vystihujícím její smýšlení, což zase dává této části populace moc udávat alespoň v hrubých rysech vývoj společnosti. Toto logicky naráží na ambice jiných, neanglofonních mocností a je zdrojem mezinárodního napětí. Tímto stylem se dá teorie jíž Ludwig Wittgenstein v roce 47 vysvětloval problémy států na blízkém a středním východě aplikovat na jakékoli mnohojazyčné společenství lidí snažících se o soužití a spolupráci či vzájemné porozumění. Až do celosvětového měřítka. Proto je také Evropská Unie mnohem labilnějším společenstvím než Spojené státy. A proto je postupující globalizace spíše než řešením problémů jejich katalyzátorem.
Jako shrnutí této problematiky by se dala požít citace z Tractatu logico-philosophicu: "hranice mého jazyka znamenají hranice mého světa". Až teprve ve chvíli, kdy bude každý schopen se přirozeně a plynule bavit s kýmkoli, koho by za život mohl potkat budeme mít šanci na postupné vymazávání konfliktů. Minimálně do té doby budeme bloudit ve Wittgensteinově začarovaném kruhu.
Pozn.: Za drtivou většinu myšlenkových vývodů a všechna matematická znázornění v tomto textu je zodpovědný jen a pouze autor a s nebohým pane Wittgensteinem nemají nic společného.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mak mak | Web | 19. srpna 2008 v 23:11 | Reagovat

uh!

očička se mi klíží a motají a je tam mnoho moc matematiky... a tohle mám chápat??;-)

2 muriela muriela | Web | 20. srpna 2008 v 22:44 | Reagovat

Zase se ztrácím :)

Ta spousta neznámých slov mi nedovoluje napsat komentář, kterej by se aspoň trochu hodil k tomuto článku. Kterej by aspoň trochu souvisel... Ale pan Ludwig byl určitě úžasnej pán.

3 Lioljundi Lioljundi | Web | 23. srpna 2008 v 17:29 | Reagovat

Si naozaj dobrý. Ale ja teraz nemám slov :O

4 Papuča Papuča | Web | 1. září 2008 v 9:55 | Reagovat

áá, já nic nechápu:D:D

5 Sirael Sirael | 1. září 2008 v 21:07 | Reagovat

Skvělěj blog, protože...hned jak jsem si přečetla první větu jsem věděla, že jsi takový jako já...akorát lepší :)

6 Letadlák Letadlák | Web | 2. září 2008 v 7:55 | Reagovat

Kdo jsi a kde jsi, Sirael?

7 Sirael Sirael | 2. září 2008 v 21:50 | Reagovat

Kdo jsem? Toť otázka!

"K věcem, jež neznám, horoucně se vinu,

ženu se k cíli, jehož nežádám;

kdo ke mně vlídný, tomu dávám vinu;

kdo mluví pravdu, tomu lhářů lám;"

Kde jsem? V marnosti, jako celý svět.

8 Letadlák Letadlák | Web | 2. září 2008 v 23:18 | Reagovat

Však tohle není odpověď,

kterou chtěl jsem vyslechnout.

Spíš kde hledat, napověz,

bych konečně moh vydechnout,

radostný, jak mladý pes,

spatřiv duši Tvou,

z kouzel utkanou.

Vždyť Tys Sirael!

Homunkulus, touhy syn a přání dcera

a slávu dál bych pěl.

Tak mi řekni, kde mám hledat!

Ukaž, nadzvedni pláště lem.

Chci zřít duši Tvou,

z kouzel utkanou.

9 Sirael Sirael | 3. září 2008 v 16:55 | Reagovat

Já růže jsem, již odkvetlá,

já dítě jsem, však dospělá,

já víla jsem, jen ve spánku,

mám odkrýt svoji hádanku?

Já smutná jsem, ač veselá

a směji se, vždy nesmělá

svou duši Tobě ukázat,

to plamen zřít a neroztát...

Hledej marně mezi tisíci,

však můj svit najdeš v měsíci,

a sudbu svou tak odvolej,

lítosti šat mně přenechej,

10 Lioljundi Lioljundi | Web | 3. září 2008 v 19:34 | Reagovat

.. Klobúk dolu vážený, sám rád by som tú otázku odkryl ...

11 Letadlák Letadlák | Web | 4. září 2008 v 9:51 | Reagovat

Král rébusů? To nejsem já!

Má neznalost je bezedná.

Jak hledat mezi tisíci,

či svit někde v měsíci?

Mě kdyby pomoh Villon sám,

tak odpověď svou nezískám.

Snad tak mnoho nežádám,

učiň konec záhadám.

Poraď, přibliž, napověz,

Nechci to říkat, ale věz,

mě kdyby pomoh Villon sám,

tak odpověď svou nezískám.

Jsi  - li růže, rozviň květ,

jako vítr zboř tu zeď.

Jestli čteš, jen řekni co,

píšeš  - li, dím ukaž to.

Jen radu dej, kam hledět mám,

tak odpověď svou vyzískám.

12 Sirael Sirael | 4. září 2008 v 16:36 | Reagovat

Radu si žádáš, člověče,

chceš lapit vílu, nežli uteče?

Však ptám se já, co v růži tkví,

co hledat chceš, co napoví?

Ta růže není ze zlata,

nemá žádná poupata.

Ač krásná, trny ukrývá,

ač kvete, vše Ti zakrývá.

Já varování Tobě dám,

radu, smysl napovím,

já, růže, to jest pouhý klam,

a více už Ti nepovím.

Já růže jsem, již odkvetlá,

já dítě jsem, však dospělá,

já víla jsem, jen ve spánku,

nehledej moji hádanku.

13 T.Louie T.Louie | Web | 4. září 2008 v 18:51 | Reagovat

teda smekám..:) ty, Sirael, i ty, Letadláku, ste borci :) A co se Villona týče.. nejlepčí básník všech dob.. miluju jeho tvorbu :)

Ke článku ti, milé Letadýlko, nepovím nic. nějak sem to nepobrala..:D

14 Sirael Sirael | 6. září 2008 v 10:57 | Reagovat

Ke článku: já si myslím, že jazyk není až tak důležitý v porovnávání a porozumění mezi kulturami a jejich společnostmi. je to jen jeden znak, který je rozděluje. naprosto opomíjíš skutečnost, že jsme všichni lidi, ať už s naprosto jiným životním stylem a kuklturním zázemím, přesto si za nějakých okolností můžeme porozumět a není k tomu výlučně zapotřebí vzájemně ovládat plynně mateřský jazyk...

15 muriela muriela | Web | 14. září 2008 v 20:24 | Reagovat

Letadláku, kde ses zapomněl?

16 Letadlák Letadlák | Web | 15. září 2008 v 20:06 | Reagovat

Pardon, pardon, trochu nestíhám, ale již brzy jsem vložím něco nového, konečně. Pardon všem.

17 Lioljundi Lioljundi | Web | 20. září 2008 v 13:34 | Reagovat

Nevadí :)

Súhlasím. Sme tu, len sme za určitých podmienok rozdelení. Vzdialenosťou, kultúrou a jazykom. Ale sú to ľudia. Rovnakí a iní. A je to v porozumení si ako človek, bez potreby jazyku.

18 Balú Balú | Web | 27. září 2008 v 23:17 | Reagovat

Uf... uf... teda, vy jste mi básníci. Já musím vymyslet sonet na angličtinu, a asi se půjdu zahrabat, když to tak čtu.

martine, koukej psát! jsi LAXNÍ!

19 LouellaHood LouellaHood | E-mail | Web | 1. března 2012 v 13:21 | Reagovat

Set your own life easier get the <a href="http://goodfinance-blog.com">loan</a> and everything you want.

20 legalizaceslova legalizaceslova | 7. prosince 2012 v 10:51 | Reagovat

Měl jste blog o Wittgensteinovi.
Zkuste se podívat, a zabrat případně, na tohle:
http://legalizaceslova.blog.cz/1212/snad-sem-na-blogy-dochazeji-studenti-mozna-i-takovi-jini-kteri
Dík.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.