Brouk brouká a roztoč vrtá. Není co, není proč.

9. března 2009 v 12:35 | Letadlák |  Textíky mé i přejaté
Šílím, bílím, střílím, pílím, teda nepílím, jsem líný. Co si vybrat, když je v nabídce jen chytání lelků či konfrontace s vlastní neschopností?
No ano. Ne, nikdy, ani v nejmenším. Smysl a nesmysl. Vylezl bez rozmyslu, na rozkvetlou třešeň. Co se děje? Kam to spěje? Nic, vůbec nic. Krize krizuje, fáze fázuje a měsíc dorůstá. LHC pracuje a vesmír neskončil. Co dělat s prací, když už je jí příliš mnoho? Vykašlat se na ni. Zůstat ležet nebo bojovat? S kým a proti komu? Nikoho nemít nebo znát všechny? Vařit, pařit či odpočívat a jen tak na posteli zívat a cenit zuby na okolní svět? Jen se boj, parchante. Pes, který štěká nekouše.
Jsem u pramene a žízní hynu. Kdo nezná, ať udělá čárku. Jestli jich bude víc jak pět, uspořádáme hon na lišku. Proč vědět, když nevědomost je tak sladká? Kdo nic nemá, nic neztratí. Čím výš vystoupáš, tím déle budeš padat.
Otoč list. Nemůžeš? Monitor že prý nemá stránky? Tak proč čteš zrovna toto a ne něco přínosného? Proč lidi baví hrabat se v tunách a megatunách a gigatunách a teratunách síťového odpadu? Kilogram je předponově nenásobitelná jednotka. Předponově je patvar. Proč se zaobírat naprosto odpadními výlevy, které stejně píší jen chorobní egocentrici trpící iluzí, že někoho zajímají, když je za rohem knihovna? Proč pít vodu, když je kořalky dost pro všechny? Z alkoholu bolí hlava. To z přemýšlení taky. Obojí nás může vzít do nových realit a našich vlastních světů. O co je ethanol horší než elektrochemické impulzy mozku? Musí se solit, sůl zabraňuje křečím a zlepšuje přenos nervových vruchů, naopak také možno, jak je libo.
Je den jako stvořený pro banánové rybičky. Kdo chce vidětvíc, ať se vydá na cestu. Nebo můžeš život zasvětit lásce, proměnit se a jít si povídat s křovím, třeba Ti pak i moře uhne z cesty. A až napíšeš Korintským tak vyrob krakatit a ukliď se do úvalu. Žiju si svůj život v zajetí jedniček a nul. Papír je skutečný. Dedalovi nikdy nenarostla křídla. Proč kódovat dle barev, když máme kybernetiku?Co se děje se světem za námi, když se otočíme? Jde na kafe a pak se rychle vrací zpátky, když se rozhodneme upřít na něj své zraky. Zkuste se někdy rychle podívat přes rameno, uvidíte, že bude chvilku celý rozmazaný jak bude utíkat tam, kde má být. Strach není nutný, ani tohle není z mé hlavy. Ach Isabelle. V jaké chvíli slova splynou do nepřehledné změti a z textu se stane blábol? Promiňte, od devatenáctého století jsou výrazy jako blábol, paskvil, čmáranice, hrůza, děs a až nepříjemně mnoho dalších pro popis uměleckých děl nepřijatelné. Nyní máme dadaismus, modernu, postmodernu, surrealismus, popart - dobrý den pane Knížáku, vaše skládka se mi velmi líbila, a samozřejmě abstrakci. Jen je to čím dál těžší. Ještě před nedávnem ( z historického hlediska) stačilo třeba usnout před kamerou. Dnes už musíte nechat malovat svoje sotva narozené děti. Může se kdokoli stát umělcem už v prenatálním období? Pokryjeme matčino břicho barvou a jemně na něj přitlačíme plátno. Když dítě kopne, bude barva sytější. Zamluvte nám Louvre, Uffizi nestačí. Nebo, co takhle vymyslet třeba postdadaismus? Psal kdysi někdo o tahání náhodných slov z pytlíku? Já bych navrhoval vzít slavnou knihu, třebas tu vůbec nejznámější, Bibli (věřící prominou) a nechat na ní tak půl roku pracovat Google Translate (TM). Desatero by pak nepoznal ani Mojžíš. V žitě nic nechytíš, ale pan Černý nám umožil lézt lidem do zadku, doslovně (pozn. autora: neurážej zbytečně svoji inteligenci a nehledej zde odkaz na Entropu).

Viděl jsi někdy svou starou matku
ve chvíli, kdy ti odestýlá postel,
zastrkuje, napíná, urovnává a hladí prostěradlo,
aby tam nebyla ani jediná tlačící vráska?
Její dech, pohyb její ruky i dlaně
je tak láskyplný,
že jako minulý hasí dosud požár v Persepoli
a jako přítomný utišil už nějakou budoucí bouři
na čínském nebo jiném dosud neznámém moři...

Kdo zná drží pysk, kdo ne, napište prosím, ne to je vtip, tentokát rozhodně neprosím, udělej jak je libo nebo jak dokážeš, jak na vás tento text působí a jaký byl věk a národnost autora. Nebo alespoň z jakého si myslíte, že pocházel kontinentu. Šance jedna k pěti není nijak špatná. Je minimálně vyšší než ta, že nikdy nezažijete autonehodu. A to se vyplatí. Kdo použije google, tomu jeho vlastní myš ukousne ruku.
A jsme zpět u egocentrismu. Představení musí pokračovat, přepudrujte Elinu a nápověda bude mluvit trochu víc nahlas. Nesmrtelná smrt. Co mi dává právo předpokládat, že se vůbec někdo odhodlá číst TOHLE? A proč nejsem schopen objektivně vidět pravděpodobnost toho, že by se zde někdo zdržel natolik dlouho, aby napsal komentář, když já sám to téměř nikdy nedělám? Celý vesmír se točí kol mého pupku a Kopernik s Keplerem byli jen hovada co obrátili mikroskop špatnym koncem nahoru. Existuje vlbec klíč ke dveřím? A co by jeden řekl na takové nebe na zemi? Co když je svět jen špatnou stranou nahoru? A co je na temné straně měsíce? To už vlastně víme. Nic, vůbec nic. A jak dlouho nás to hryzalo. Dokonce ani ten hloupý MAT 1 tam nebyl a chudák Floyd je bez práce. Jak označit tenhle text bez použití těch neskutečně otřepaných spojení typu slovní průjem, zvracet písmena či chcát věty? Proč si každý, kdo je napíše připadá originální? Začíná se to zvrhávat. Vulgarismy sem nepatří. Asi by se třaba i dalo sáhnout do druhé kapsy a zveřejnit dalších pár drobtů z pod stolu své existence, která mi připadne mnohem stěžejněší, než vaše vlastní, což je, jak ve vašem zájmu doufám, oboustrané,ale já se budu krotit a řeknu konec.

K
O
N
E
C
.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mak mak | 11. března 2009 v 9:19 | Reagovat

ehm... divíš se že Ti na tohle nikdo neodpovídá??

2 Lioljundi Lioljundi | Web | 12. března 2009 v 20:22 | Reagovat

Krásna citlivá báseň ^_^ A ja rád čítam Tvoje články a odpovedám :) Už som tu s vílami.

3 Letadlak Letadlak | 12. března 2009 v 20:41 | Reagovat

S tou básní nemám (bohužel) nic společného, je to dílo Holanovo a zove se matka. Ale jinak bezesporu souhlasím, tohle je báseň, díky které si vždy, když se s mamkou pohádáme vzpomenu, jak ji mám rád a jak moc by mi chyběla...

4 /:m+:/ /:m+:/ | 20. března 2009 v 23:56 | Reagovat

Pěknej myšmaš...

Jen - kolik toho ještě není Tvoje? Závorky pro autora citace už snad byly objeveny...Vstříc svým dílkům a duchaplným myšlenkám nenechávej čtenáře v pochybnostech co je Tvé a co přejaté

5 Letadlak Letadlak | 21. března 2009 v 20:23 | Reagovat

Tohle mi prosím příjde jako mírně křivé nařčení, doslovné citace jsou tam pouze dvě a obě jsou jasně uvozeny, dále je tam jedna přejatá myšlenka, k čemuž se také přiznávám vcelku bez mučení, hned v následující větě. Zbytek jsou jen zpatvařené názvy knih či jejich hlavních postav a zde, musím poznamenat, jsem jsem byl natolik nečestný a nesportovní, že jsem si uzmul právo nepodtrhat půlku svého textu a nechat čtenáře, aby si je nalezl sám. Na svou obranu ovšem musím uvést, že asi neznám autora, který by explicitně upozorňoval na veškeré literární odkazy, kterých užil.

6 /:m+:/ /:m+:/ | E-mail | 24. března 2009 v 19:57 | Reagovat

Tak jo - omlouvám se.

Ale.

Kdeže jsou ty uvozovky poukazující na texty přejaté?

7 Letadlak Letadlak | 24. března 2009 v 20:30 | Reagovat

Inu, byl jsem nachytán, vskutku tam nejsou. Za to je každá z těch citací hned v další větě prozrazena. Bohužel mě nenapadlo je dát do úvozovek... Ale, kdybyste viděli mojí maturitní písemku, byli byste rádi, že je to česky...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.